wz

Klešické údolí

Úvod

Psi

Králíci

Fotogalerie

Vzpomínka

Kontakt

Odkazy


TOPlist


bafinky
Vítám Vás na stránkách našich zvířátek Nejprve trocha historie. Už od dětství jsem vyrůstala mezi zvířaty. S dědou jsem se starala o králíky a snažila se cvičit každého psa. Když mi bylo asi jedenáct let dávali v televizi seriál Bela a Sebastián s ten velký bílý pes mě učaroval. Tehdy jsem ještě nevěděla, že je to pyrenejský horský pes, který se v té době u nás ještě nechoval, tak jsem moc chtěla slovenského čuvače.Našla jsem si inzerát na štěňata a vykorespondovala štěně, ale rodiče s tím nesouhlasili. Nakonec jsem štěně vyškemrala a tak jsem si 5.10. 1974 přivezla tříměsíčního Césara.
César byl od začátku osobnost, dominant, který hned kousal a vrčel na každého kdo po něm chtěl poslušnost.Tak jsme se učili vychovávat jeden druhého. Já se naučila důslednosti a vytrvalosti a César po třech letech uznal, že mě musí poslouchat. Naučila jsem ho cviky poslušnosti, mohl chodit venku bez vodítka a César mě bránil i proti vlastním rodičům. Opustil nás v 11 a půl letech a už žádný pes nebyl jako on a já mu vděčím za to, že umím psy vychovávat.
Když César odešel měla jsem už syna a čekala druhého a tak jseme se rozhodli pro mírnější plemeno a tím byl bernský salašnický pes. V lednu 1987 jsme si přivezli Dominika. Dominik byl aristokrat, pes nad věcí, kliďas. Náš druhý syn s ním vyrůstal, učil se s ním chodit a Dominik mu nikdy neuhnul, když se po něm sápal nahoru. Rád se učil. Na ukázkách výcviku i soutěžích ukazoval co se takový medvídek dokáže naučit. Jeho odchod byl brzy a náhle. Jak už to ale v životě chodí něco končí a něco začíná. Dominik skonal v Pardubické veterinární nemocnici a nám zde nabídli fenku slovenského čuvače Belu z jejich útulku.
Nejprve jsem měla obavy zda si zvykne na děti a zvířata, ale Bela byla ohromná! Hned jsme si padli do oka a po pár dnech byla u nás. Zvykle si na nás i zvířectvo, děti milovala a jako pastevec hlídala vše co bylo naše. Nic cizího k nám nesmělo. Když čekala první štěňata přivezli jsme k ní bernského salašnického psa Bryna. Byl to nádherný pár, skvěle se doplňovali. V září 1998 jsme si vzali za krytí syna Bryna Alana, který doplnil trojku. Bela odešla v 11 a půl letech a Bryn po jejím odchodu chřadl až se ukázalo, že má tak rozsáhlou rakovinu, že za tři měsíce po Bele musel být uspán a šel za Belou bez které nemohl být.
Alan zůstal sám. Mé srdce ale stále patřilo čuvačům, a tak jsme v červnu roku 2000 přivezli Eny, vnučlu Bely po jejím synovi Baronovi. Eny je celá babička, má spoustu jejích vlastností a zvyků. Protože Alan stárne, pořídili jsme Eny ještě kamaráda na lumpárny čuvače Barona, který je zatím naším posledním přírůstkem od října 2005.
Z Barona vyrostl nádherný pes a od roku stáří se začal prosazovat do vůdčí role. Alan mu ale vždy ukázal kdo je pánem dvora a tak občas došlo ke rvačce ze které si Baron odnesl párkrát prokousnutou nohu nebo čenich. Bohužel na Alanovi začalo být znát, že mu síly ubývají a pomalu svoje postavení nechává Baronovi. 28.8.2007 nás Alan opustil a Baron zůstal s Eny. Eny je zatím plná energie a hrám Barona stačí, ale i ona stárne. Teď se musíme rozhodnout kdo smečku doplní.